Ne každému to ve Å¡kole Å¡lo. Dlužno pÅ™iznat, že to nÄ›kdy bylo dáno lenostÃ. Takovou tou zlou nemocÃ, jistÄ› znáte. Ne? Tak to buÄte rádi, to jste Å¡Å¥astnà lidé. To je taková nechuÅ¥ k Äemukoli, hlavnÄ› k práci Äi povinnostem. NejradÄ›ji by ÄlovÄ›k zalezl pod peÅ™inu a spal. Â
Jako dÄ›ti jsme také byli nÄ›kdy lÃnÃ. Ano, i dÄ›ti tuto nemoc mÃvajÃ. Ty nÄ›které ménÄ›, nÄ›které vÃce. Ty, které to chytlo jen obÄas a pÅ™ekonaly to mÃvaly dobrý prospÄ›ch a ty druhé horÅ¡Ã. Â
Nu a vÄ›tÅ¡inou se to táhlo dále celým životem, v menÅ¡Ã Äi vÄ›tÅ¡Ã mÃÅ™e. U dospÄ›lých se to tolerovat nedá a u dÄ›tà tÃm ménÄ›. Jenže, jak to rodiÄ odhalÃ? Musel by nad Å¡kolákem neustále postávat, hledÄ›t na nÄ›j, protože kdysi nebyl problém dát na dÄ›jepis nÄ›jakou knihu Karla Maye (kluci), nebo Astrid Lindgrenové (holky). RodiÄe se domnÃvali, že se kluÄina hezky Å¡prtá a on byl zatÃm duchem nÄ›kde na prérii, nebo v pouÅ¡ti. To záležÃ, jakou knihu pana Maye zrovna Äetl. Â
Tyhle toulky na konÃch Äi velbloudech cizinou byly sice krásné, ale vÄ›tÅ¡inou se na nÄ› pÅ™iÅ¡lo. A to právÄ› v tÄ›ch hodinách, ve kterých se žák potuloval nedaleko pyramid. Pan May sice krásnÄ› pouÄil o historii Egypta, jenže ono se probÃrá obdobà Marie Terezie a tajnÄ› Ätené knize o nà nenà ani slovo. Takže následovala vÄ›tÅ¡inou pÄ›tka a pro ty Å¡Å¥astnÄ›jÅ¡Ã jen ÄtyÅ™ka a doma pak patÅ™iÄná odmÄ›na. To už potom záleželo na rodiÄÃch, jak si dÃtÄ› vychovávali. Â
NÄ›které Å¡Å¥astné dÄ›ti mÄ›li rodiÄe, kterým to bylo naprosto jedno, jak jejich dÃtÄ› prospÃvá a tÄ›m jsme závidÄ›li. Ne vÅ¡ak na konci roku, kdy je rodiÄe zpráskali tuplovanÄ›, protože byli pÅ™ekvapeni, a to nemile papÃrem, jež se nazývalo vysvÄ›dÄenÃm. Â
NevÃm, jak to dne ve Å¡kolách probÃhá, zda se jeÅ¡tÄ› vůbec známkuje Å¡patnými známkami. NÄ›kde jsem Äetl, že to naruÅ¡uje dÄ›tskou osobnost a známkovat se nebude. Nu, pokrok je pokrok. OvÅ¡em co potom z tÄ›ch dÄ›tà bude…