Spoustou zvyků a tradic je období Velikonoc protkáno až do dneÅ¡ních dnů. ObzvláštÄ› na ValaÅ¡sku je umocnÄ›n tento zvyk pohostinností místních obyvatel. A rovněž malebnou přírodou, ve které se svátky jara oslavují. Kraj, kterému vládne pohanský bůh Radegast , ctí tyto tradice už od Ätrnáctého století. PondÄ›lní pomlázku, která je ve valaÅ¡ském nářeÄí nazývaná Å¡migrust, pÅ™ipravují rodiny už nÄ›kolik dnů dopÅ™edu. V souÄasné dobÄ› už zapomenutá zvyklost klepání tu bývá na Velký pátek poÄátkem oslav. Malí chlapci se sejdou uprostÅ™ed vesnice vybaveni hrkaÄi a Å™ehtaÄkami a oznamují vÅ¡em, že nastal Äas modliteb namísto zvonů, které odletÄ›ly do Říma. V tento den se rovněž chodí Äistit studánky. Protože voda z nich má uzdravující sílu. A také kvůli tomu, že z pátku na sobotu se o půlnoci otevírá zemÄ› a vydává svoje poklady. A kdo by si nechal takovou vzácnou událost ujít.

Staré zvyky spojené s pondÄ›lní pomlázkou jsou udržovány nejen vystoupením místních folklórních souborů, ale i tím, že  koledníci chodí hromadnÄ›. A navíc si u této příležitosti oblékají s hrdostí místní kroje. Rovněž spoleÄná bývá i pomlázka – obří tatar dosahující až tří metrů. Který je nesen uprostÅ™ed průvodu. KarabÃ¡Ä má navíc každý koledník svůj vlastní. Obdarováváni bývají dívkami ruÄnÄ› malovanými kraslicemi s typickým valaÅ¡ským vzorem. A ženy jim napeÄou a nabídnou tradiÄní vdolky, beránky Äi Boží milosti. Pro zahřátí nalejí skleniÄku slivovce Äi hruÅ¡kovice. A na tatar jim uvážou barevnou pentli.

V souÄasné dobÄ› se tradice proměňují. ObzvláštÄ› ve velkých mÄ›stech, ve kterých už pro krojované průvody není vhodný prostor. Ale znalost pletení pomlázky se dodnes pÅ™edává z generace na generaci. Už malí chlapci si dokážou uplést karabáÄ  ze tří prutů. A s vÄ›kem dosahují mistrovských Å¡estnácti prutových. Zvyk barvení vajec se rovněž zachoval. Jenom způsob jejich zdobení se Äasem promÄ›nil. DÄ›vÄata Äasto využívají moderní výtvarné techniky. Maminky mají pro koledníky napeÄeno velikonoÄní cukroví a ti dospÄ›lí urÄitÄ› nepohrdnou Å¡tamprli nÄ›Äeho ostÅ™ejšího.